Projekt Srdce s láskou darované nám do života nepřinesl jen možnost tvořit, ale především obrovský životní smysl. V čase, kdy se moji prvňáčci teprve učili být třídou, učili se navzájem poznávat, přijímat i chápat, nám projekt otevřel dveře k něčemu mnohem hlubšímu. Ukázal nám, že když se spojí malé ruce, velká srdce a upřímná chuť pomoci, může vzniknout něco opravdu silného.
Díky projektu jsme si společně zažili, co znamená dělat věci pro druhé. Ne pro odměnu nebo pochvalu, ale jen proto, že to má smysl. Děti poprvé cítily, že jejich myšlenky a nápady mají dopad. Že jejich laskavost může vykouzlit úsměv. Že jejich práce není jen úkol, ale dar. Že i to, co pro někoho nemá cenu, má tu největší hodnotu pro toho, kdo ztratil naději v lepší zítřky. Že umět si vážit druhých, přijmout je takové, jací jsou, je tím největším životním bohatstvím.
Mně osobně projekt připomněl, proč mám tohle povolání tolik ráda. Vidět, jak i ti nejmenší dokážou přemýšlet o světě s čistotou a empatií, pokud jim k tomu dáme prostor, důvěru a kousek z našeho času. Vidět, jak dokážou držet při sobě, podpořit se, rozdávat radost – to je zážitek, který v člověku zůstane napořád. Vidět, jak malá očka s respektem a láskou pozorují slzy štěstí na tvářích druhých, byly ty nejsilnější okamžiky v průběhu projektu. Byl to náš první velký společný projekt, který nás stmelil, naučil nás si vzájemně naslouchat, být trpěliví, překonávat překážky – a přitom nikdy neztratit radost. Srdce s láskou darované pro nás nebylo jen o výsledku, ale o všem, co se dělo cestou. A právě to si neseme dál. S pokorou, pýchou i dojetím. Ze srdce všem děkujeme za to, že jsme mohli být součástí projektu, který se dotýká srdcí – nejen těch malých, ale i velkých.
Adéla Suchá, učitelka,
ZŠ Maršovská, Teplice
