Alexandra Krečmerová

Projekt Srdce s láskou darované je pro mě výzvou už delší dobu, protože staví do popředí obyčejné lidské hodnoty, které se mezi lidmi postupně vytrácejí. Všímám si toho stále častěji, lidé jsou stále ve spěchu, snaží se o nedosažitelné cíle, uznávají materiální hodnoty a potřebují se s někým porovnávat. Vytrácí se vzájemná empatie, snaha si pomáhat nebo přátelství.

Přiznávám, že s touto situací dnešní doby se setkávám i mezi dětmi ve škole. Jako učitele, který je má naučit nejen číst, psát a počítat, ale i být dobrými lidmi, mě to trápí a jsem z toho zklamaná. Proto jsem se také s mými druháčky do tohoto projektu zapojila a využila ještě okamžiku jejich dětské čistoty, upřímnosti a možná i trochu dětské naivity a pokusila se je změnit a vidět svět jiným pohledem.

V životě mě inspiruje citát Malého prince: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Pro tyto malé děti, s nimiž jsem šla do projektu, byl tento citát nejspíš těžko pochopitelný, ale myslím si, že postupem času ho i dokázaly chápat. Změna u nich nepřišla hned, ale vyžadovala čas, každodenní trpělivost a bylo třeba se teprve naučit dívat se na svět jinýma očima. Tak jako Malý princ pečoval o svou růži.

Z umístění v projektu Srdce s láskou darované máme velkou radost a je to i úspěch pro naši školu. Pro mě jako učitele jsou největší odměnou nádherné společné prožitky, pouto a radost, která nás provázela. Mám pocit, že projekt pro nás neskončil a doznívá v nás dodnes. S odstupem času jsou původně malí druháčci někým úplně jiným. Jsou lidmi, kteří dokážou velké věci, protože je dělají srdcem. Pokud se na všechno dívám „vesmírným pohledem“, snad by se dalo říct, že jsme vytvořili naše společné souhvězdí, které rozzářilo tmavá místa v životech některých lidí.

učitelka, ZŠ Háj ve Slezsku