Kateřina Mikšánková, Andrea Mičíková a Bohdana Hrubá

Být součástí celostátního projektu Srdce s láskou darované je jako dostat příležitost zastavit se, podívat se kolem sebe a říct si: „Můžeme něco změnit.“ A my jsme si řekli: „Tak jdeme na to!“

Dali jsme dohromady naše malé i větší síly – ruce dětí, srdce učitelů, tašky marmelád, dopisy andělům i lžíce radosti pro Klokánek – a vzniklo něco, co přesahuje běžný školní den. Pomáhat s úsměvem, tvořit s radostí a přemýšlet, komu naše práce udělá skutečně dobře, to bylo to pravé učivo posledních měsíců.

Učili jsme se péct, psát, sbírat, tvořit, lepit i balit, ale hlavně jsme se učili dávat. A občas taky ustoupit z vlastní komfortní zóny. Protože třeba vyrábět figurky z Fimo hmoty, které mají potěšit dítě, co nemá zrovna lehké dětství, je úplně jiný druh ručních prací – takový, který má duši. Klokánek se pro nás stal symbolem toho, jak i malé skutky mohou mít velký dosah. Na každé lžičce a tužkovníku jsme si dali záležet – aby bylo poznat, že nám na těch dětech záleží.

Když ve škole voní levandule a děti poctivě míchají marmeládu místo běhání po chod­bách, víme, že tenhle předmět se jmenuje „život“. A když pak na Vánoce zpíváme v hale koledy a děti se k nám spontánně přidají místo toho, aby hledaly papuče, máme jistotu, že „Srdce“ je stále ta nejlepší učební pomůcka.

Děkujeme, že můžeme být součástí něčeho, co má opravdový smysl. I když jsme u toho občas upatlaní od džemu, rozklepaní při zpěvu nebo se nám lepí třpytky i tam, kde být nemají, pokaždé to stojí za to. Protože když se učíme rozdávat radost, učíme se být lidmi. A přesně to chceme jednou o našich dětech říct.

učitelky, ZŠ generála Zdeňka Škarvady, Ostrava-Poruba