„Když se mi před třemi lety dostal časopis AGE do ruky a já si v něm přečetla o soutěži Srdce s láskou darované, věděla jsem hned, že je to ta správná myšlenka, která děti chytí.
Mám s obdobnými aktivitami mnohaleté zkušenosti. Od roku 1990 spolupracuji s paní Bělou Gran Jensen, zakladatelkou humanitární mírové organizace Na vlastních nohou, v níž děti pomáhají dětem – nemocným, zbídačeným válkou… Dodnes mí dospělí svěřenci vzpomínají na Stonožku. Proto jsem si byla jistá, že se děti mých dřívějších dětí se stejnou vervou do této soutěže zapojí. Nemýlila jsem se.
Na podzim jsme ve výtvarném kroužku tvořili do soutěže Srdce s láskou darované již třetí srdce. Děti pracovaly jako v předešlých letech tvořivě, svědomitě, ale řekla bych, že s větším nasazením a zodpovědností. Každý chtěl mít svou stránku nejpěknější. Vždyť vyráběly srdce pro Ríšu, který před rokem tvořil s nimi. Proto musela být srdcová knížka super! A to mě dostalo. Víte, já si k těm dětem chodím ‚dobít baterky‘. Čistota dětských srdíček, radost z tvoření, jásavá radost z výhry, to je balzám pro každou kantorskou duši, to je moje největší odměna. Říká se, že zlo plodí zlo, dobro plodí dobro. Kdo zasévá radost, sklízí radost.
Kéž je té radosti pro všechny dostatek.“
Eva Luljaková, učitelka
Vítězná práce Srdcová knížka pro Ríšu 1. díl
Výtvarný kroužek (19 dětí)
„Spolužáci jsou jako sourozenci, ‚nevlastní kámoši‘, jak říkají naše děti. Když se někdo z nich odstěhuje, ještě dlouho si dopisují a volají. Když přijde nový, přivítají ho s otevřenou náručí. Ríša z tehdy sedmé třídy odešel a zároveň neodešel. Jeho zdravotní stav se zhoršil najednou a prudce, zničehonic nám zmizel z očí, ale ne ze srdcí. Za ten rok a půl jsme ho spatřili jen párkrát, vždy s ochrannou rouškou přes obličej. Kousek zdraví jsme mu dát nemohli, a tak jsme za ním do nemocnice poslali své tvořivé nápady a práci.
K myšlence vytvořit pro Ríšu knížku nás přivedla právě výzva Srdce s láskou darované a nápad se zdál skvělý až do momentu, kdy jsme začali přemýšlet, o čem vlastně psát. ‚Napišme, namalujme a vytvořme to, co bychom si přáli číst, kdybychom se ocitli sami,‘ motivovali jsme se navzájem. Pro inspiraci jsem stvořila ilustrovanou prázdninovou příhodu, děcka se hned chytla a už to jelo. Vzpomínky na společné vylomeniny, novinky a průšvihy ze třídy, doplňovačka, šílené vtipy, krátké komiksy, obrázky a fotky… Tvořili psavci i ti, kterým jsou hodiny slohu nebo výtvarky z duše protivné.
A výsledek? Letos hned po Velikonocích se otevřely dveře a v nich stál Ríša! S berličkami, bledý a unavený, ale už i s vlasy na hlavě. ‚Tak jsem zpátky,‘ oddechl si.
Ještě není úplně vyhráno a my si těžko představíme, jaké utrpení prožívá Ríša v průběhu svého boje o život a jaká příkoří ještě oslabené zdraví připraví, ale snad mu střípky našich srdcí v zápase pomáhají.“
Nataša Kučerová, ředitelka
Vítězná práce Srdcová knížka pro Ríšu 2. díl
8. třída (25 žáků)
3. ročník | kategorie 3.-9. třída |2. místo
Společná práce dvou týmů různých věkových kategorií
