Jako včera vidím den, kdy jsem na stole uviděla letáček o nové soutěži Srdce s láskou darované, u které se mi moc líbila její myšlenka. A tak jsem si řekla, proč do toho nejít. V té chvíli mě vůbec nenapadlo, že do toho půjdeme každý rok a i za deset let to bude pořád má „srdcovka“. Už ani nespočítám, kolik nadšených žáků mi prošlo rukama, jak jsme se vždycky díky této soutěži stmelili, kolik radosti, ale i slziček padlo během realizace projektu. Vždycky jsme se moc těšili na předávání a měli jsme radost i obavy, aby všechno dobře dopadlo. To, že jsme se často dostali až do Poslanecké sněmovny, byla už jen třešnička na dortu.
Byla jsem moc ráda, že i moji tři synové se do této soutěže s radostí pustili. Nejmladší Aleš se stačil ještě jako jeden ze zúčastněných žáků zapojit do prvního ročníku. Nejstarší Tomáš zase pro změnu několik srdíček udělal se mnou, již z pozice učitele na naší škole. A prostřední David se mnou prošel celým vývojem této mimořádné soutěže. Vždycky byl výborný pomocník při výrobě videí a desátý rok se již zapojil oficiálně jako učitel. Přitom vůbec nepočítá, že deset let, a konec. Kromě svých dětí musím poděkovat i paní učitelce Dagmar Hendrychové a paní učitelce Heleně Kahounové, které mi pomáhaly při výrobě některých srdíček.
My prostě Srdce s láskou darované milujeme, a dokud budeme mít děti, které do toho půjdou s námi, budeme dál jeho součástí. Jsme moc rádi, že takový projekt existuje, představuje pro nás spoustu zážitků a hezkých skutků pro druhé. Děkujeme.
Ivona a David Krčilovi,
učitelé ze ZŠ Hálkova v Humpolci
