Články v AGE

Člověk jménem Pronobis

TEXT Miloslav Jenšík FOTO Shutterstock AGE 2 - 3 / 2016

Spěchej pomalu! Ta poučka je stará jako naše civilizace, a tak ji známe i řecky a latinsky. Speude bradeós. Festina lente. Jenže klasické moudro je nám platné jako mrtvému tenisová raketa, jestliže se nedokážeme řídit jeho českou podobou. Když je někomu osmdesát jako mně, zcela nepochybně by měl pospíchat ještě o hodně pomaleji než všichni kolem. Ale to já ne! Na mne žádné poučky neplatí. Já… více…

Příklad skvěle fungujícího týmu? Přece orchestr!

TEXT Vlasta Piskačová FOTO archiv R. Kružíka AGE 2 - 3 / 2016

Určitě slýcháte přirovnání zdařilých věcí k bezchybně fungujícímu orchestru. Ale jak je to ve skutečném orchestru? Houslistu Richarda Kružíka jsem zastihla během polední přestávky. Po zkoušce s Janáčkovým kvartetem právě opouštěl Besední dům a mířil na brněnskou konzervatoř za svými žáky. Jeho život je už od dětství naplněný hudbou po okraj. Momentálně vede mimo jiné Moravský komorní orchestr. … více…

O dějepise

TEXT Jana Jenšíková AGE 1 / 2016

Můj dědeček, o němž už v AGE byla několikrát řeč, učil sice shodou okolností matematiku a deskriptivní geometrii, ale v hloubi duše miloval dějepis. Historie byla jeho vášní, a protože měl navíc vynikající paměť, pamatoval si kdejaký letopočet. Ve snaze vzbudit i v mé dětské duši podobný zájem, vyprávěl mi příběhy a korunoval je letopočty. Což samo o sobě bylo fajn, jenže pak v sobě nezapřel duši… více…

Epištoly - Historia magistra vitae

TEXT Miloslav Jenšík AGE 1 / 2016

Marcus Tullius Cicero (106 až 43 před naším letopočtem) byl politik, senátor, ale do dějin se zapsal především jako nejproslulejší řečník antického Říma. To on je autorem tří slov z titulku, jedné z nejokřídlenějších moudrostí starověku. Napsal je ve spisu O řečníkovi – ale ne přesně ve zkratkové podobě, v jaké je dnes známe a čas od času citujeme latinsky i česky. Historie je učitelka života… … více…

Žijeme v době sloganů a zkratek

TEXT Věra Vortelová FOTO archiv Petra Nesvadby a Shutterstock AGE 1 / 2016

„Občas se mi v noci zdá, že zmateně pobíhám po nástupišti a hledám vagon, do kterého bych mohl nastoupit. Jeden je vyhrazen pro matky s dětmi, druhý pro muslimy, třetí pro homosexuály, čtvrtý pro nekuřáky… A podobně se začínám cítit v současné Evropské unii,“ svěřuje se profesor historie, kulturní antropologie a etiky Petr Nesvadba. Jak se stalo, že Evropané vlastně už nevědí, co jsou a kam… více…