Tato soutěž bude pro mě navždy spojena s úžasným pocitem podpory. Už samotné vymýšlení a tvoření našeho srdce byl báječný zážitek. Co ale následovalo po vyhlášení veřejného hlasování, to bych nečekala ani v těch nejodvážnějších snech.
Hned od začátku jsme byli na prvním místě a tato naše „krasojízda“ trvala po celou dobu hlasování. Známí i úplně cizí lidé projevovali zájem, vyjadřovali podporu a věnovali nám svůj čas. Chtěla bych jim i touto cestou ještě jednou moc a moc poděkovat!
A moje zlatíčka ve třídě? Každý den jsme prožívali kouzelnou atmosféru napětí, očekávání, malého strachu a velké radosti. Každé ráno jsem musela dětem říci, kolik máme aktuálně hlasů. Toto číslo zapsaly na tabuli a v průběhu dne jsme občas výsledky aktualizovali. Byly to nezapomenutelné okamžiky, které tu naši prima partu ještě více stmelily. Při vzpomínce na tu jejich radost z každého hlasu se musím stále usmívat.
Moc jsme se těšili do Poslanecké sněmovny. Děti byly pyšné, že budou mít tak vzácný zážitek. Bohužel to nevyšlo. Mrzí nás to, ale i tak pozitiva převládají…
Já osobně na soutěž budu vzpomínat s pocitem vděku, překvapení a obohacení. Musím zmínit i to, že mi psali úplně cizí lidé. Ve svých zprávách mi děkovali a vyjadřovali svou lásku ke Karlu Gottovi. Někteří i popisovali, kde právě je zastihla ta smutná zpráva o jeho smrti, a líčili mi své niterné pocity.
Soňa Jirotová,
učitelka, ZŠ Štětí
