Dětem jsem o projektu řekla před Vánocemi. A tímto okamžikem se život naší třídy začal ubírat zcela novým směrem. Děvčata a kluci společně vymýšleli, pro koho vytvoří hezké překvapení. Netrvalo dlouho a plán byl hotov. Kdo jiný si naše srdce zaslouží víc než dvě postižené děti přímo na naší škole. Od této chvíle jsem si každý den uvědomovala, jak kouzelné je pozorovat šťastné oči dětí, které s láskou a nadšením vyrábějí kulisy, kostýmy, zažehlují srdíčka na polštářky, doma cvičí doprovod písničky na ukulele, varhany, housle, flétnu, učí se zpaměti dialogy k pohádce. A to vše s jedinou myšlenkou – udělat šťastnými jiné děti.
Od předání dárků Anabelce a Lukáškovi uběhly skoro čtyři měsíce a děti se vrátily k běžnému životu školáků. Stále přetrvávají dozvuky projektu a Honza s Barčou ještě tvoří památeční fotoalbum, které dostanou nejen Anabelka s Lukášem, ale každý ze zúčastněných. Navíc se i něco změnilo. Došlo k navázání nových přátelství. Naše děti se bez ostychu na chodbách zdraví a vzájemně projevují radost ze setkávání s kamarády, kamarády vozíčkáři. Díky nim si uvědomují, jak náročný je život člověka s tělesným postižením. A navíc – jak veliký dar do života dostali, když se narodili zcela zdraví.
Jana Volná,
učitelka, ZŠ Frýdek-Místek, Čs. armády 570
